Radost jen pro mne 

Po velmi ,velmi dlouhé době, jsem vzala do ruce háček a  umotala něco pro sebe. Nutně potřebuji, aby mne v nastávajícím období  hřál ramena, duši...
Klubíčko je láska na první pohled  je to 3- nitka  1 100 m, Tato informace je pro netvořivé zcela zbytečná,  ty druhé vědí o čem mluvím.
K focení své tělíčko propůjčila moje kamarádka " Babi " , díky. A vzor  přikládám:

Potkala jsem

knížku  od Hany Poltikovičové : Korálky v pupíku , o knížku se s Vámi podělit nemůžu, ale doporučit ji můžu. 

Příběh začíná zvesela , zachycuje vnitřní svět dívky, která touží po poznání sebe samé a poznání toho jak svět funguje, o poznání jeho podstaty. Čili povídání o věcech,které se dotýkají každého z nás.

 Na obalu této knížky je  příběh a o něj se s Vámi chci  podělit :
Když jsem byla malá,četla jsem takovou pohádku. O králi a starci. Ten stařec tomu králi na koni tam někde v poli s úsměvem povídá: " Můžeš mě nechat spráskat, můžeš mě mučit, můžeš mě zabít, ale nikdy mě nemůžeš donutit k tomu, abych se tě bál." Slova toho starce jsem si četla pětkrát, desetkrát, stokrát, tisíckrát. A pokaždé jsem byla v úžasu. Jako by něco ve mně začalo procitat, něco, co dávno vím. Jako by se to odněkud zespodu uvolňovalo a vyplouvalo na povrch. A pokaždé, když jsme to dočetla, zavřela jsem oči a nechala " to " doznít. Jako by mi něco chtělo dojít a já nevěděla co. Něco ve mně cítilo, že v těch slovech je toho mnohem víc : A byla jsem celá nevrlá, protože jsem po tom chtěla sáhnout a vzít si to, ale nešlo to. Až později jsem pochopila, že si pro to jde člověk celým svým životem.

Den bez jehlic

nebo háčku je pro mne divný den. I to patří mezi mé radosti, kromě dobré knížky , škoda, že neumím současně číst a u toho plést. Teda u pletení čtu,ale jen vzory a postupy . A tak jsem se propletla a pročetla dnes k dokončení sukýnky pro Karolinku, kterou jsem ji slibovala už rok . Je jiná než původně chtěla a já původně slibovala , / promiň Kájo /, snad ji budeš nosit ráda. Jen ty fotky, ty mne moc nejdou , no nic jdu nahodit na něco nového...

Svět podle Duška ...

ano, já vím  existuje od Johna Irvinga Svět podle Garpa, který nás provází životem a názory neexistujícího spisovatele, ale proč by nemohl být i svět podle Duška ?  Je v oblibě, vyhledáván , nasloucháme mu / alespoň  někteří / , snažíme se reprodukovat jeho myšlenky .
Tak proč nemít za své jeho rady a doporučení,  které jsem si já soukromě nazvala " Dvacatero" podle Duška / křesťanský svět  má své Desatero.. /  A když mne, pouze jen jedno jediné z "Dvacatera" usnadní můj život a naplní každý den radostí i Vás kolem mne ,tak je  " Tento Svět"  báječné místo  k narození ...

1.Když se ti něco líbí – řekni to.
2. Když se ti něco nelíbí – řekni to.
3. Když se ti po někom stýská, zavolej mu.
4. Když něčemu nerozumíš, zeptej se.
5. Když se chceš s někým setkat, pozvi ho.
6. Když něco chceš, popros.
7. Nikdy se nehádej. 
8.Chceš-li, aby ti porozuměli, vysvětluj.
9. Když ses provinil, řekni to rovnou a nehledej výmluvy.
10. Mysli vždy na to, že každý má svou pravdu – a ta se nemusí vždycky shodovat s tvou vlastní.
11. Nestýkej se se špatnými lidmi.
12. Nejdůležitější v životě je láska. Všechno ostatní jsou zbytečnosti.
13. Naše problémy jsou pouze v naší hlavě.
14. Okolní svět není ani dobrý, ani špatný – je mu zcela lhostejné, jestli existuješ
15. Z každé události se snaž získat pro sebe něco užitečného.
16. Nebuď suchar.
17. Pamatuj, že nikomu nejsi nic dlužen.
18. Nezapomeň, že nikdo není nic dlužen tobě. 
19.Nelituj ani času, ani peněz na štěstí z poznávání světa. 
20.V životě vždycky spoléhej pouze sám na sebe.
21 Věř svým pocitům.
22.K ženám (ostatně i k mužům) stejně jako k dětem buď trpělivý a trochu shovívavý.
23. Pokud máš špatnou náladu, zamysli se nad tím, že až zemřeš, nebudeš mít ani tu.

24.Žij dneska, protože včerejšek už není a zítřek být ani nemusí.

Ačkoliv ...

je konec dubna a možná právě proto , zima se nás pořád drží . Ráno jak jsme vstávali už pěkně zpívali ptáčci a lákali  ven z postele a hned to šlo lépe. Nyní  sice svítí sluníčko, ale je zubaté ....

Včera večer náhodou, vlastně ne, nic není náhodou, jsem si vzpomněla, / byla to soutěžní otázka v Hospodském kvízu, kterého se od podzimu zúčastňujeme /,  že valčíky skládal nejen Strauss, ale i  Fréderic Chopin. Nedalo mne to a našla jsem  svůj oblíbený Jarní valčík

Pohádky....


Pátek podvečer , takový obyčejný den a já se těším jako malé dítě. Mohou za to knížky a dnes je v knihovně Noc s Andersenem. Ne pro nás velké , dospělé ,ale pro děti.
Trochu mám v koutku duše obavu, zda to " naše " dítě není malé na takovouto noc ,má přece je 4 roky. Nicméně doba k odchodu je tu  a tak vyrážíme ,  dva dospělí a malá Anna do knihovny.
V knihovně vládne chvilku chaos, ale čtení o Malé mořské panně uklidní každého a pak následují  hry pro děti, povídání s mořskou pannou, malování podvodního světa... Pro naši vnučku je ovšem nejhezčí a největší zážitek kouzlící víla, které ona říká Ariel. Přece jenom ta je ji bližší než panna od Andrsena.
Poté obdarovaná Anna odchází  domů a my také, bohatší o kus dětského světa ..Ještě, že máme Aničku, jinak by jsme Noc s Andrsenem neprožili.

Podkafníčky...

                                                                                                   

Mezi mé radosti patří i háčkování , které čas od času vyměním za pletení. Objevila jsme malá klubíčka zbytků Camilly a podkafníčky pod hrníčky jsou na světě. Kdo ví jestli skončí u mne , nebo poputují dál. Nejraději totiž tvořím pro své blízké.