1.3.2017  - středa


obyčejné ráno, obyčejný den , pro někoho zdá se.

Mne ovšem zachvátila nostalgie a po 39 letech jsem si vzpomněla na den,kdy se mne narodila dcera.
Po návratu  domů s voňavým uzlíčkem v náručí jsem otevřela knížku a četla

Jiří Žáček


Mít dceru

Mít dceru,
to je služba pro anděla.
Musíš jí plašit stíny z čela,
musíš ji mít rád jako žádnou z žen
a žárlit na chlapečky, kteří se s ní
dnes ještě perou na písku
o kyblík s lopatkou a směšně běsní,
ale už za pár let jí budou hníst
tělo i duši jak sochař hlínu.
Musíš ji naučit všemu,co jsi
už málem zapomněl;
milovat bez řečí,
mít radost z radosti
a zjara hvízdat s kosy.
Tak, aby byla člověčí.


Náhodný zbloudilec do mých řádků by si mohl mylet, že dcera má narozeniny, zklamu ho,nemá.Dnes je to můj den.

Fair isle


Neděle jako stvořená k plnění snů. Za okny zima, doma pohodička a klubíčka čekají. Mnohokrát jsem pletla cokoliv, několikrát i zkoušela vyplétaní vzorů, ale nikdy jsem nebyla spokojena, protože na rubu některé nitky neleželi tak jak měli. Což je nejen nevzhledné,ale i nepraktické a zvláště tehdy,kdy  je to pro dítko,které spěchá a honem,honem se oblíká, prstíček vždy zaběhne zrovna tam,kde nitka není pěkně zapletená.
Ale nyní mám radost , konečně jsem pochopila jak na to a zdolala Everest. Polopatický návod, koneckonců jako vždy, jsme našla na https://www.youtube.com/watch?v=sTtCyfDH_5Y&t=152s, ponožková příze čekala v syslí noře  a výsledek:

Čepička pro J. je hotová , on má radost a já jsem spokojená

Září.....

divný měsíc, veselý a smutný, střídají se události co se mnou a kolem mne běží  jako na houpačce, na horu a dolů.

ale nevadí, protože  

Radost jen pro mne 

Po velmi ,velmi dlouhé době, jsem vzala do ruce háček a  umotala něco pro sebe. Nutně potřebuji, aby mne v nastávajícím období  hřál ramena, duši...
Klubíčko je láska na první pohled  je to 3- nitka  1 100 m, Tato informace je pro netvořivé zcela zbytečná,  ty druhé vědí o čem mluvím.
K focení své tělíčko propůjčila moje kamarádka " Babi " , díky. A vzor  přikládám:

Potkala jsem

knížku  od Hany Poltikovičové : Korálky v pupíku , o knížku se s Vámi podělit nemůžu, ale doporučit ji můžu. 

Příběh začíná zvesela , zachycuje vnitřní svět dívky, která touží po poznání sebe samé a poznání toho jak svět funguje, o poznání jeho podstaty. Čili povídání o věcech,které se dotýkají každého z nás.

 Na obalu této knížky je  příběh a o něj se s Vámi chci  podělit :
Když jsem byla malá,četla jsem takovou pohádku. O králi a starci. Ten stařec tomu králi na koni tam někde v poli s úsměvem povídá: " Můžeš mě nechat spráskat, můžeš mě mučit, můžeš mě zabít, ale nikdy mě nemůžeš donutit k tomu, abych se tě bál." Slova toho starce jsem si četla pětkrát, desetkrát, stokrát, tisíckrát. A pokaždé jsem byla v úžasu. Jako by něco ve mně začalo procitat, něco, co dávno vím. Jako by se to odněkud zespodu uvolňovalo a vyplouvalo na povrch. A pokaždé, když jsme to dočetla, zavřela jsem oči a nechala " to " doznít. Jako by mi něco chtělo dojít a já nevěděla co. Něco ve mně cítilo, že v těch slovech je toho mnohem víc : A byla jsem celá nevrlá, protože jsem po tom chtěla sáhnout a vzít si to, ale nešlo to. Až později jsem pochopila, že si pro to jde člověk celým svým životem.

Den bez jehlic

nebo háčku je pro mne divný den. I to patří mezi mé radosti, kromě dobré knížky , škoda, že neumím současně číst a u toho plést. Teda u pletení čtu,ale jen vzory a postupy . A tak jsem se propletla a pročetla dnes k dokončení sukýnky pro Karolinku, kterou jsem ji slibovala už rok . Je jiná než původně chtěla a já původně slibovala , / promiň Kájo /, snad ji budeš nosit ráda. Jen ty fotky, ty mne moc nejdou , no nic jdu nahodit na něco nového...

Svět podle Duška ...

ano, já vím  existuje od Johna Irvinga Svět podle Garpa, který nás provází životem a názory neexistujícího spisovatele, ale proč by nemohl být i svět podle Duška ?  Je v oblibě, vyhledáván , nasloucháme mu / alespoň  někteří / , snažíme se reprodukovat jeho myšlenky .
Tak proč nemít za své jeho rady a doporučení,  které jsem si já soukromě nazvala " Dvacatero" podle Duška / křesťanský svět  má své Desatero.. /  A když mne, pouze jen jedno jediné z "Dvacatera" usnadní můj život a naplní každý den radostí i Vás kolem mne ,tak je  " Tento Svět"  báječné místo  k narození ...

1.Když se ti něco líbí – řekni to.
2. Když se ti něco nelíbí – řekni to.
3. Když se ti po někom stýská, zavolej mu.
4. Když něčemu nerozumíš, zeptej se.
5. Když se chceš s někým setkat, pozvi ho.
6. Když něco chceš, popros.
7. Nikdy se nehádej. 
8.Chceš-li, aby ti porozuměli, vysvětluj.
9. Když ses provinil, řekni to rovnou a nehledej výmluvy.
10. Mysli vždy na to, že každý má svou pravdu – a ta se nemusí vždycky shodovat s tvou vlastní.
11. Nestýkej se se špatnými lidmi.
12. Nejdůležitější v životě je láska. Všechno ostatní jsou zbytečnosti.
13. Naše problémy jsou pouze v naší hlavě.
14. Okolní svět není ani dobrý, ani špatný – je mu zcela lhostejné, jestli existuješ
15. Z každé události se snaž získat pro sebe něco užitečného.
16. Nebuď suchar.
17. Pamatuj, že nikomu nejsi nic dlužen.
18. Nezapomeň, že nikdo není nic dlužen tobě. 
19.Nelituj ani času, ani peněz na štěstí z poznávání světa. 
20.V životě vždycky spoléhej pouze sám na sebe.
21 Věř svým pocitům.
22.K ženám (ostatně i k mužům) stejně jako k dětem buď trpělivý a trochu shovívavý.
23. Pokud máš špatnou náladu, zamysli se nad tím, že až zemřeš, nebudeš mít ani tu.

24.Žij dneska, protože včerejšek už není a zítřek být ani nemusí.