Ačkoliv ...

je konec dubna a možná právě proto , zima se nás pořád drží . Ráno jak jsme vstávali už pěkně zpívali ptáčci a lákali  ven z postele a hned to šlo lépe. Nyní  sice svítí sluníčko, ale je zubaté ....

Včera večer náhodou, vlastně ne, nic není náhodou, jsem si vzpomněla, / byla to soutěžní otázka v Hospodském kvízu, kterého se od podzimu zúčastňujeme /,  že valčíky skládal nejen Strauss, ale i  Fréderic Chopin. Nedalo mne to a našla jsem  svůj oblíbený Jarní valčík

Pohádky....


Pátek podvečer , takový obyčejný den a já se těším jako malé dítě. Mohou za to knížky a dnes je v knihovně Noc s Andersenem. Ne pro nás velké , dospělé ,ale pro děti.
Trochu mám v koutku duše obavu, zda to " naše " dítě není malé na takovouto noc ,má přece je 4 roky. Nicméně doba k odchodu je tu  a tak vyrážíme ,  dva dospělí a malá Anna do knihovny.
V knihovně vládne chvilku chaos, ale čtení o Malé mořské panně uklidní každého a pak následují  hry pro děti, povídání s mořskou pannou, malování podvodního světa... Pro naši vnučku je ovšem nejhezčí a největší zážitek kouzlící víla, které ona říká Ariel. Přece jenom ta je ji bližší než panna od Andrsena.
Poté obdarovaná Anna odchází  domů a my také, bohatší o kus dětského světa ..Ještě, že máme Aničku, jinak by jsme Noc s Andrsenem neprožili.

Podkafníčky...

                                                                                                   

Mezi mé radosti patří i háčkování , které čas od času vyměním za pletení. Objevila jsme malá klubíčka zbytků Camilly a podkafníčky pod hrníčky jsou na světě. Kdo ví jestli skončí u mne , nebo poputují dál. Nejraději totiž tvořím pro své blízké.