Tak mně nějak opět potkala tvořivá chvilka,  a klubíčka ze  syslí nory se za pomoci jehlic proměnili na letní tričko pro milovanou vnučku K.  
 

Další radost...

 

Když musíš, tak musíš a nejde to jinak. Tak dlouho jsem se kochala touto krásou, až skončila v mém nákupním košíku.

Pomaloučku se do mých radostí přidala další, oprášená ještě z dob, kdy mně bylo pouze  x -cet. Staré lásky nerezavý a mně nezbývá jen doufat, že ruce a oči budou pilné.  

1.3.2017  - středa


obyčejné ráno, obyčejný den , pro někoho zdá se.

Mne ovšem zachvátila nostalgie a po 39 letech jsem si vzpomněla na den,kdy se mne narodila dcera.
Po návratu  domů s voňavým uzlíčkem v náručí jsem otevřela knížku a četla

Jiří Žáček


Mít dceru

Mít dceru,
to je služba pro anděla.
Musíš jí plašit stíny z čela,
musíš ji mít rád jako žádnou z žen
a žárlit na chlapečky, kteří se s ní
dnes ještě perou na písku
o kyblík s lopatkou a směšně běsní,
ale už za pár let jí budou hníst
tělo i duši jak sochař hlínu.
Musíš ji naučit všemu,co jsi
už málem zapomněl;
milovat bez řečí,
mít radost z radosti
a zjara hvízdat s kosy.
Tak, aby byla člověčí.


Náhodný zbloudilec do mých řádků by si mohl mylet, že dcera má narozeniny, zklamu ho,nemá.Dnes je to můj den.

Fair isle


Neděle jako stvořená k plnění snů. Za okny zima, doma pohodička a klubíčka čekají. Mnohokrát jsem pletla cokoliv, několikrát i zkoušela vyplétaní vzorů, ale nikdy jsem nebyla spokojena, protože na rubu některé nitky neleželi tak jak měli. Což je nejen nevzhledné,ale i nepraktické a zvláště tehdy,kdy  je to pro dítko,které spěchá a honem,honem se oblíká, prstíček vždy zaběhne zrovna tam,kde nitka není pěkně zapletená.
Ale nyní mám radost , konečně jsem pochopila jak na to a zdolala Everest. Polopatický návod, koneckonců jako vždy, jsme našla na https://www.youtube.com/watch?v=sTtCyfDH_5Y&t=152s, ponožková příze čekala v syslí noře  a výsledek:

Čepička pro J. je hotová , on má radost a já jsem spokojená

Září.....

divný měsíc, veselý a smutný, střídají se události co se mnou a kolem mne běží  jako na houpačce, na horu a dolů.

ale nevadí, protože  

Radost jen pro mne 

Po velmi ,velmi dlouhé době, jsem vzala do ruce háček a  umotala něco pro sebe. Nutně potřebuji, aby mne v nastávajícím období  hřál ramena, duši...
Klubíčko je láska na první pohled  je to 3- nitka  1 100 m, Tato informace je pro netvořivé zcela zbytečná,  ty druhé vědí o čem mluvím.
K focení své tělíčko propůjčila moje kamarádka " Babi " , díky. A vzor  přikládám:

Potkala jsem

knížku  od Hany Poltikovičové : Korálky v pupíku , o knížku se s Vámi podělit nemůžu, ale doporučit ji můžu. 

Příběh začíná zvesela , zachycuje vnitřní svět dívky, která touží po poznání sebe samé a poznání toho jak svět funguje, o poznání jeho podstaty. Čili povídání o věcech,které se dotýkají každého z nás.

 Na obalu této knížky je  příběh a o něj se s Vámi chci  podělit :
Když jsem byla malá,četla jsem takovou pohádku. O králi a starci. Ten stařec tomu králi na koni tam někde v poli s úsměvem povídá: " Můžeš mě nechat spráskat, můžeš mě mučit, můžeš mě zabít, ale nikdy mě nemůžeš donutit k tomu, abych se tě bál." Slova toho starce jsem si četla pětkrát, desetkrát, stokrát, tisíckrát. A pokaždé jsem byla v úžasu. Jako by něco ve mně začalo procitat, něco, co dávno vím. Jako by se to odněkud zespodu uvolňovalo a vyplouvalo na povrch. A pokaždé, když jsme to dočetla, zavřela jsem oči a nechala " to " doznít. Jako by mi něco chtělo dojít a já nevěděla co. Něco ve mně cítilo, že v těch slovech je toho mnohem víc : A byla jsem celá nevrlá, protože jsem po tom chtěla sáhnout a vzít si to, ale nešlo to. Až později jsem pochopila, že si pro to jde člověk celým svým životem.